ANEB
ZLATÁ NAVIGAČNÍ FRANCIE
Rok 1997 nezačal pro naší navigaci příliš příznivě. Nové přerozdělení pořadí atraktivity a úspěšnosti všech sportovních odvětví odsunulo přesné létání a leteckou rally těsně za hranici první šedesátky sportů, kterým se pro státní reprezentaci z rozpočtu Ministerstva školství ČR poskytuje proti předešlým rokům nekrácená podpora. Nic proti vrhačům šipek a sportům podobným, které byly v hodnocení úspěšnější, ale maně vzpomínám na kolekci čtrnácti stříbrných medailí z MS a ME v soutěži družstev, tři bronzové a jednu stříbrnou v soutěži jednotlivců a další sbírku "malých medailí" za jednotlivé disciplíny, které jsme my navigátoři, získali od roku 1986. Nejde mi také nevzpomenout na úspěchy našich předchůdců, kterými vlastně byli sportovní a vojenští letci z dob první republiky i tovární piloti z let padesátých a šedesátých s jejich mítinky, mezinárodními závody a předávacími a předváděcími lety po všech světadílech. Vím také, co jejich jména, úspěchy, fotografie, články ve starých "Letectvích" a knihy, které jsme četli bez dechu, znamenaly pro generaci naši. Kolik mladých lidí tak bylo pro celý život změněno a stalo se letci či příznivci letectví, vím, co znamená národní hrdost na válečné piloty i poválečné mistry akrobacie.
Náš sport je snad opravdu jenom malým okrajem pokračování této tradice, ale kde hlavní proud pod tlakem současnosti skomírá, může mít svůj smysl a určitě si nezaslouží, aby byl cestou administrativní předurčen k zániku. Ano, je možné péčí vlastní a za pomoci sponzorů dosáhnout velmi vysoko v kategorii jednotlivců, jak nám dokazují jména Hana Zejdová či Tomáš Suchánek. Zcela určitě tímto způsobem ale není možné udržet celé družstvo státní reprezentace v navigačním létání na současné úrovni.
Značně omezený rozpočet navigátorům tedy letos neumožnil vlastně žádnou řízenou přípravu, k tomu navíc přicházíme tragicky v Brně i o C-172 a pro 8 pilotů, kteří mají statut státního reprezentanta pro přesné létání a rally tak zbývá jediná C-152.
Běh dějin se však nezastavuje a nakonec přeci jen 2. srpna 1997 startujeme z karlovarského letiště se dvěma letouny C-152 a jedním Zlínem 43 k letu dlouhému přes 4 hodiny do dějiště 8. evropského šampionátu v přesném létání, do francouzské Nancy. Jak již bývá pravidlem, čím dále máme letět, tím horší bývá počasí nebo silnější protivítr. Naštěstí po našem přistání zbývají ještě celé dvě hodiny do uzavření registrace soutěžících pilotů, po nás již opravdu nikdo nepřiletěl, naopak, všichni zde trénují již více než týden. Přes všechna šetření prosazujeme účast plného počtu pěti pilotů, kteří mohou za jeden stát startovat, protože při našem letošním tréninkovém objemu je jasné, že budeme kazit. Za družstvo totiž bodují tři nejlepší piloti a tak takovéto zálohování mívá nakonec cenu drahých kovů. V nominaci nic nového, pod vedením osvědčeného manažera Jiřího Dodala, generálního sekretáře AeČR pětice pilotů Cihlář, Šťovíček, Toužimský, Fiala a Jakeš , kteří již spolu prolétali mnohé. Dále zde máme podporu v pozemním, ekonomicky nezávislém sledu našich rozhodčích pod vedením Pepy Karla a za nepřehlédnutelné přítomnosti Martiny Kaderkové a Evy Trhoňové, které činí naše družstvo pro ostatní velmi atraktivním. Celkem je přítomno padesát tři soutěžících z dvanácti zemí Evropy a nechybí nikdo z horkých favoritů. V technice také nic nového, naprosto převažují Cessny 152 a to zejména pro svoji láci a ekonomii provozu, nechybí zde ale ani dvě polské Wilgy.
Slavnostní zahájení následuje tři hodiny po našem příletu a dává nám nahlédnout do krásy centra starého města se svými paláci a zahradami. Oficiální tréninková etapa, kdy se odlaďují poslední chyby jak na straně závodníků, tak pořadatelů, je vlastně pro nás jedinou možností, jak si ohmatat zdejší terén podle soutěžní mapy měřítka 1:250 tis. a rychle se seznámit s rázem zdejšího kraje. Na pohled dobrá mapa tak prozrazuje své záludnosti v nedostatku plošně zobrazených osad, místo kterých nabízí tak nepopulární "kolečka". Stavitel trati pak prokazuje lehkou zaostalost v problematice, protože se stále pokouší v mapě coby otočné body spojovat prvky, které v ní nejsou a tak trať často vede mezi vpichy do prázdného prostoru, pod kterými se skrývají křižovatky, mostky či hřbitovy z mapy 1:100 tis.. Po loňském MS v Texasu nás však tohle nemůže rozházet, mnozí s trochou lítostí vzpomínají na naše, dnešním pohledem téměř dokonalé MS v Karlových Varech 1994.
Je zde ale první "ostrá" soutěžní etapa dlouhá hodinu a dvacet minut, má osm úseků, vyhledáváme osm fotografií a sedmnáct znaků. František Cihlář nezaváhá a daří se mu s malou ztrátou na druhém místě neztratit kontakt s vítězným Polákem Darochou. Miloš Fiala ale v přípravě administrativní chybou píše kurs na jednom úseku o 100 stupňů jiný a ztrácí tak náladu a možnost bodovat pro družstvo. Ostatní příliš nechybují, mně osobně dost mrzí znak ze start pointu za 50 bodů, který jsem si prohlížel dobré tři minuty před průletem pásky na trať a pak jsem ho do mapy zapomněl zakreslit.
Druhá etapa svým zadáním síly větru pro výpočet navigační přípravy v hodnotě 28 kts dává prověřit naše počtářské schopnosti, při deklarované rychlosti Cessen 70 kts totiž skoro nestačí stupnice počítadel. Letově je dlouhá hodinu a šest minut, má šest úseků a nejvíce se na ní z našich daří Petru Toužimskému na druhém místě za opět zvítězivším Darochou. Škoda je 30 ti bodů, o které přichází Luboš Šťovíček údajně chybným zákresem polohy fotografie, jeho celkový bronz byl velmi blízko.
"Přistávací loterie" jak je mezi piloty soutěž v přesném přistání nazývána, se létá opět do švýcarského přistávacího pásma, tedy do soustavy hadic zakončených tlakovými senzory s napojením na počítač. Ten pak hravě vyhodnotí jak místo dotyku, tak případný odskok. Závodí se zřejmě opravdu naplno, velice zkušený Rakušan Gutmann, pilot, který obletěl na svém Glasairu zeměkouli, jen s notnou dávkou štěstí zvládá velmi nebezpečně vyhlížející přistání přes překážku. Miloš Fiala se také snaží co může, až ho uchopí "nečisté síly", je z toho dotyk před pásmem při přistání bez použití výkonu motoru a odchod do propadliště dějin. Všichni manažeři týmů se zde mění na malá výpočetní střediska a bedlivě kalkulují body svých svěřenců i největších soupeřů. Neznám ale horší pocit pro pilota, než se těsně před startem ke druhé sérii přistání dozvědět, že na medailové umístění v družstvech stačí přistát na jistotu, nejlépe tak plus dva až plus pět metrů za nulovou čáru. Startujeme ve skupině spolu s Františkem Cihlářem jako poslední z našich a přes poněkud zrychlený tep se nám daří "nezkazit". Ve skupině následující provádí svá závěrečná dvě přistání i Polák Kryštof Wieczorek, nejmladší z trojice bratří dlouhá léta zářících na soutěžním nebi. První "nouzové" přistání je bez chyby, druhé, přes překážku se mu nedaří dle jeho představ, Wilga po prvním doteku lehce odskakuje a počítač obratem ohodnotí tento odskok 75 ti trestnými body.
Předběžné součty v ten okamžik znamenají neuvěřitelnou skutečnost, že se našemu družstvu po třinácti letech podařilo pokořit polský mýtus neporazitelnosti a že družstvo České republiky získává na 8. ME v Nancy zlaté medaile. Favorité se tak propadají až na místo třetí, druhou příčku obsazují velice dobře létající Švédové. Bodové rozdíly však svědčí o velké vyrovnanosti předních týmů, rozhoduje opravdu každá sekunda na čase průletu, každý metr při přistání a každý znak či fotografie při vyhledávání. V jednotlivcích je František Cihlář stříbrný a tak je naše radost úplná. Švýcarský tým, se kterým jsme na posledním Mistrovství světa svedli tuhý boj o druhé a třetí místo, končí překvapivě v poli poražených až na devátém místě a to možná i proto, že za něj létali jenom čtyři piloti.
Slavnostní vyhlášení výsledků probíhá ve velkolepé hale leteckého muzea letiště Nancy Essey a pod křídlem námořního letounu z let padesátých přebíráme pocty nejvyšší.
Výsledky — jednotlivci
| Poř. | Jméno | Stát | Trestné body |
|---|---|---|---|
| 1. | Darocha | Polsko | 96 |
| 2. | Cihlář | ČR | 161 |
| 3. | Johansson | Švédsko | 202 |
| 4. | Wieczorek | Polsko | 206 |
| 5. | Šťovíček | ČR | 226 |
| 6. | Warstedt | Švédsko | 248 |
| 7. | Vähämaa | Finsko | 267 |
| 8. | Nylen | Švédsko | 270 |
| 9. | Pietsch | Německo | 274 |
| 10. | Hennig | Německo | 285 |
| 11. | Jakeš | ČR | 301 |
| 13. | Toužimský | ČR | 357 |
| 30. | Fiala | ČR | 716 |
Výsledky — družstva
| Poř. | Družstvo | Trestné body |
|---|---|---|
| 1. | Česká republika | 688 |
| 2. | Švédsko | 720 |
| 3. | Polsko | 729 |
| 4. | Francie | 1269 |
| 5. | Německo | 1396 |
| 6. | Rakousko | 1609 |
| 7. | Norsko | 1998 |
| 8. | Spojené království | 2261 |
| 9. | Švýcarsko | 3262 |
| 10. | Finsko | 3635 |
Evropské šampionáty v přesném létání se konají každý sudý rok počínaje rokem 1984. Ten první ve švédském Ostersundu vyhráli Švédové, všechny ostatní pak a v jednotlivcích absolutně, Poláci. Švédové zvítězili i v prvních čtyřech Mistrovstvích světa, která se létají v roky liché počínaje rokem 1975, pak už zde vévodí opět Poláci. Naše účast na těchto šampionátech se datuje od roku 1986 a byla vždy stříbrná. Sami Poláci se nám přiznávají, že často již očekávali své přemožitele ale zároveň sami přispěli k našemu úspěchu tím, že vyslali do Nancy snad i z přemíry jistoty jenom čtyři piloty. Na jednom se s nimi ale shodujeme: "jeden rok možná lze soutěžit o přední místa bez tréninku, další rok ale určitě ne".
Komu za tento úspěch poděkovat, či kdo se o něj nejvíce zasloužil? Snad František Cihlář, který pokud mu vyjde den, nemá ve světě kromě leteckého fenoména Darochy, přemožitele. Snad Luboš Šťovíček, který dokázal, že po létech na Wilgách a Cessnách umí i na Zlinu 43, nebo podobně můj snad rychle zvládnutý přechod z "velké Cessny na malou" či manažerská politika Jirky Dodala?.
Nejspíše to ale budou již dvě desetiletí tvrdé práce, (v případě Miloše Fialy a Petra Toužimského dvojnásobek), desítky šampionátů, stovky soutěžních etap a tisíce přesných přistání, které jsme mohli v rámci reprezentace naší republiky absolvovat. Podobně to je úspěch celé řady našich pilotů, kteří s námi kdy tento sport létali, je to úspěch celé historie motorového létání a soutěží v České Republice i v Československu, která byla také svého času hodnocena jako "Oni se sletí, pak dva dni pijí, pak se rozletí a říkají tomu navigační soutěž".
Pohled do blízké navigační budoucnosti však již směřuje k bezpochyby největší události sportovní letectví v tomto století, kterou jsou první Světové letecké hry v Turecku v září 97 a kde budeme v letecké rally obhajovat naše postavení ve světové špičce. Ať již budoucnost našeho sportu bude jakákoliv, titul Mistrů Evropy 1997 je doma v České Republice a nezbývá než zopakovat slova našeho úspěšného manažera, se kterými se s námi po příletu domů loučil: "děkuji a jsem šťastný, že jsem mohl být přitom".
Jiří Jakeš
Autor: Jiří Jakeš. Text původně vyšel na webu Letecká navigace (Jan Havlík, 1997), archivováno z mujweb.atlas.cz. Přepis pro nové stránky zachovává původní znění.